Alena PridalovaRázná, energická, bystrá a vnímavá žena s přehledem a podnikatelským talentem… To je průvodkyně Olomoucké skupiny projektu Moudré podnikání žen Alena Přidalová. Její praktické zkušenosti, rady a názory budou bezesporu pro mnoho žen inspirací.

Co Vás na projektu Moudré podnikání žen nejvíce upoutalo?

Projekt poskytuje možnost pomoci ženám uspokojit jejich různé individuální potřeby rozvoje k podnikání. Zaujala mě nejenom samotná forma a obsah vzdělávacího programu, ale i samotný koncept „moudrého podnikání“, který přináší nové úhly pohledu na podnikání jako takové. A být u naplňování konkrétního obsahu těchto dvou slov mi osobně přináší další příležitost pro můj vlastní rozvoj a sebeuplatnění.

Jako průvodkyně projektu máte své povinnosti. Které z nich jsou podle Vás nejdůležitější?

V této fázi jde především o to, oslovit co nejširší okruh potenciálních zájemkyň v našem kraji a nabídnout jim účast v projektu. Neméně důležité je postupně budovat neformální síť všech, které oslovuje myšlenka moudrého podnikání a kteří chtějí sdílet a předávat své zkušenosti druhým a společně rozvíjet moudré podnikání v našem kraji i po ukončení vlastního projektu.

V čem je podle Vás problém, že ve vašem regionu podniká málo žen, nebo alespoň ne tolik, kolik by bylo prospěšné?

Netroufám si odhadnout, kolik by bylo prospěšné, aby podnikalo žen v našem regionu – to je spíš otázka na odborníky, kteří se zabývají strategickými otázkami rozvoje našeho regionu. Když se podívám na vizi našeho kraje:„Olomoucký kraj je krajem spokojených obyvatel, kteří jej považují za svůj domov a místo pro realizaci svých pracovních a osobních cílů“, tak vidím, že jednou z klíčových priorit pro dosažení této vize je podpora podnikání a ekonomiky. Na druhou stranu také vnímám, že míra zaměstnanosti žen v našem kraji či jejich nejvyšší dosažené vzdělání se výrazně liší ve srovnání s muži v neprospěch žen. Z této skutečnosti si odvozuji i další bariéry, které brání ženám pustit se do podnikání – ať je to zatím ještě nízká podpora realizace podnikatelských záměrů a vzniku mikropodniků a nových firem, přes obtížný přístup k financování podnikatelských záměrů až po úroveň vlastních znalostí pro podnikání a osobní odvahu se do podnikání pustit. A samozřejmě také zázemí a podporu, které mají ženy ve svém bezprostředním okolí.

Přenesme se v čase k začátkům Vašeho podnikání. Jaký pocit se Vám vynoří jako první? Co bylo nejtěžší a co naopak vzrušující?

Nejtěžší asi bylo uvědomit si propastný rozdíl mezi rolí zaměstnankyně a podnikatelky a naučit se myslet a jednat podnikatelsky. V roli zaměstnankyně jsem nad sebou měla své vedoucí a ti měli také své vedoucí a až nad nimi byli majitelé se svými cíli, očekáváními a představami, se kterými jsme se mnohdy, my jako zaměstnanci, nesnadno ztotožňovali. Pak se to otočilo a já jsem najednou z nové pozice spolumajitelky měla plnou odpovědnost za „rozběhnutí“ nové firmy, za jednání s úřady, za udržitelnou strategii firmy, provoz, produkty a služby. A také za své podřízené a zažívala si na vlastní kůži, jak je složité udržet všechny ty nitky pohromadě, aby firma prosperovala a zaměstnanci se „dobrovolně“ angažovali pro její cíle a chtěli vydat maximum svých schopností. Na druhou stranu to byla zároveň i vzrušující výzva – za pochodu se učit jak řídit firmu a zaměstnance, jak udržet cash flow, aby bylo na výplaty, jak získávat a nadchnout zákazníky pro naše služby a udržet si je, aby se k nám rádi vraceli. Musela jsem řešit i otázku, jak se vyrovnávat s konkurencí, jak se co nejrychleji naučit angličtinu, nezbytnou pro spolupráci na mezinárodních projektech a mnoho dalších. A to vše skloubit tak, abych si udržela pomyslnou rovnováhu mezi soukromým a pracovním životem, měla čas na rodinu, své koníčky a na sebe sama.

Úspěšné fungování firmy je pro podnikatele tím největším zadostiučiněním a důvodem zapomenout na problémy, které člověk v začátcích musí řešit. Vzpomenete si ještě  na prvotní pochybnosti a na to co Vám nejvíce pomohlo jít dál?

Zmíním dva největší problémy. Pochybnosti o smyslu podnikání – ty se čas od času vynořují, když bilancuji vydaný čas, energii a skutečné výsledky a narážím na různá byrokratická „protipodnikatelská opatření“. Tady mi pomáhá tak trochu sebekoučovací přístup – říkám tomu „přerámování reality“, kdy se snažím na celou situaci podívat z nadhledu a znovu zformulovat své osobní i pracovní cíle, co skutečně chci a nechci a od této vnitřní „inventury“ se zpravidla znovu vracím na oběžnou dráhu podnikání.  Další oblastí jsou pochybnosti o vlastních schopnostech ustát neustálý tlak a vyrovnávat se i s neúspěchy, které s sebou podnikání přináší. Tady mi asi nejvíc pomáhá setkávání se a naslouchání „příběhům“ lidí z podnikatelské branže, ale i příběhů těch, kteří nepodnikají a zvládli nějaké těžké období ve svém životě nebo překonali své handicapy. Při tomto sdílení se mi dobíjejí pomyslné baterky a daří se mi otáčet minusová znaménka u svých emocí, které mi běží hlavou.

Myslíte si, že ženy podnikatelky to mají v Čechách těžší než muži?

Ano i ne. Ano, protože musí překonávat řadu objektivních i subjektivních bariér. K těm vlastně „rádoby“ objektivním z mého pohledu patří přetrvávající společenské vnímání ženy a jejích rolí v rodině, o kterém už bylo hodně napsáno.

K těm subjektivním bych zařadila možné sebepodceňování svých schopností, obavy z rizik, které přináší podnikání proti „jistotě“ zaměstnání, které však mnohé ženy nebaví a nenaplňuje. Patří k nim i sklony k obětování svých snů a představ ve jménu spokojené rodiny, vedené silným pocitem odpovědnosti za status quo. Ne, protože na příkladech žen podnikatelek, které kolem sebe potkávám, vidím stejnou (někdy i větší) vůli, chuť, nasazení a zjednodušeně řečeno tah na branku, jako mají muži podnikatelé a to vše mnohé zvládnou při dobré organizaci vlastního rodinného života.

Podnikání není jenom výdělečná činnost, ale v jistém slova smyslu i školou života. Co jste se za tu dobu naučila o lidech?

Možná tím, že na tu podnikatelskou školu života nahlížím také z pohledu „profíka“ psychologa, tak mě nepřekvapuje, že se v podnikání pohybují různé skupiny lidí. Ti, kteří jdou tvrdě za ziskem, jsou pohánění vlastní hamižností a opájejí se mocí nad druhými, přes ty, kteří v podnikání realizují svůj potenciál, až po osobnosti, které své podnikání berou spíš jako službu druhým, za kterou jaksi mimoděk dostanou zaplaceno, aby měli z čeho žít a jednou až už třeba budou mít dosti peněz, které nejsou schopni sami utratit pro svou vlastní potřebu, tak se nezištně věnovat pomoci potřebným.

Podobně jako v jiných oblastech lidských aktivit, tak i v podnikání lze použít metody racionální i emocionální a to jak v přístupu k zaměstnancům a klientům, tak i v řešení jednotlivých problémů. Co je Vám bližší a s jakou metodou slavíte větší úspěchy?

Pokud se dá vůbec mluvit o „nějaké zaručené“ metodě ovlivňování zaměstnanců a zákazníků, tak používám kombinaci emocionálního i racionálního působení – hodně totiž záleží na tom, koho, v jaké situaci a pro co chcete získat. Na někoho víc platí „přesvědčování“ přes emoce, na někoho přes věcné argumenty. Vždycky je však ve hře i vztah, který si budujete se svým zákazníkem nebo zaměstnancem a důvěra, kterou získáte nebo velmi rychle svým přístupem ztratíte. Techniky ovlivňování a motivování druhých mohou být podle mě efektivní jen tehdy, pokud jsou podloženy upřímným zájmem o poznání skutečných potřeb jak zaměstnanců, tak i zákazníků a hledání a nabízení takových řešení, které uspokojí ne vaše, ale jejich potřeby. Ať už dnes nabízíte zákazníkovi produkt nebo službu nebo zaměstnanci práci, tak oba chtějí být respektovaní, chtějí, aby se s nimi jednalo s úctou, aby nebyli manipulováni do něčeho, co ve skutečnosti nechtějí. Jak působivě říká Ivo Toman v jedné ze svých publikací o motivování: „Vnější motivace je jako smrad…za pár hodin vyvětrá“, a v tom je příčina většiny problémů v motivování druhých lidí. Protože různé lidi uspokojují různé věci a nejdůležitější je úroveň naší vnitřní motivace.

Ptala se Lenka Strelecká