Hradec Králové – Poprvé jsme náš Klub Moudrého podnikání žen v Hradci Králové otevřely veřejnosti a poprvé jsme k nám pozvaly Terezii Dubinovou. Všechna tato poprvé se odehrála v pátek 6. března. Událo se po úplňku, v tichosti a v klidu.
Co si představit pod pojmem tématický večer s Terezou Dubinovou a s tématem „skrytý potenciál ženy“ jsme možná ani my samy, jakožto organizátorky z Klubu Moudrého podnikání žen v Hradci Králové, moc netušily. Ale není třeba všechno vědět předem.
O Terezii jsem toho mnoho nevěděla a možná i záměrně jsem mnoho nepátrala. V první chvíli mě překvapilo, jak je malinká. Já sama jsem také takový „podmírák“, ale Terezie na mě zapůsobila jako taková „kapesní žena“. To jsem ale ještě zdaleka netušila, že to žádná „malá žena“ z románu nebude.
Ach, ta moje očekávání
Ach ta očekávání. Že si s nimi nedám pokoj, říkala jsem si hned po skončení večera a říkám si to i nyní. Očekávala jsem něco „jakože velkého“. Že se stane něco zlomového, zásadního, objevím cosi, co jsem v sobě ještě nezaznamenala.
Jenže to se nekonalo. Bylo to totiž jako kdykoliv jindy v životě. I když se chvílemi mohu zdánlivě nudit, tak přesto se věci, procesy a třeba i trochu ty transformace dějí. Stačí se podívat ven z okna – tam se teď taky dějí zázraky, i když se mi na první rychlé kouknutí zdá, že zima je ještě pořád veliká, že ještě pořád v noci mrzne a že jaro je stále někde v nedohlednu. Jdu se tedy podívat blíž. A najednou tam jsou – tulipány a narcisky už strkají ven své první zelené listy. A co víc – konvalinky a pozor dokonce i sedmikrásky už dávno kvetou! Tuhle jsem viděla na hrázi našeho rybníka dokonce žlutý květ pampelišky.
Takže se opravdu nic neděje?
Podobné to pro mě bylo s tématem „skrytého potenciálu ženy“, kterým nás provedla Terezie. Měla jsem docela dlouhou dobu dojem a pocit, že se nic neděje. Ha! Děje. Jenže – Terezie asi nebude ten typ „lektora“, který mě vyzve k vnější akci. Všechno se děje, dělo a pravděpodobně i nadále bude dít potichu, spíše tedy potichoučku, a uvnitř mě samé.
Prakticky
Pro ty, které / kteří přece jen potřebují trochu praktických informací, bych to shrnula tak, že nám Tereza představila dvanáct archetypů nás žen. Namátkou – Matka Země, Amazonka, Tantrická milenka, Bohyně a další krásky. Ale, co s tím?, běželo mi hlavou. Prý je všech dvanáct ve mně. Jako kde? Kam se vejdou? Kterou jsem dneska? A která z nich na mě čeká zítra po probuzení? Hlava mi to prostě nebrala – podle Terezie to je ideální stav pro přijetí některých 
skutečností, které opravu „ta naše hlava nemůže pobrat“. Šílela jsem z toho. Jako jak? Víc otázek než odpovědí. Šla jsem si pro ně. Ptám se Terezie, co s tím teď? Nic, nech to v sobě zrát.
Dochází mi to pomalu až o několik dnů později. Jsou tam. A asi fakt všech dvanáct. Jenže dát prostor všem najednou… tak to je vyšší dívčí, nebo spíš už ta nejvyšší dívčí. Teď má u mě prim a prostor archetyp „Matky Země“. Tak ji chodím potichu a pravidelně pozorovat.
Dovětek
Kdybych si nic z tématického večera s Terezií Dubinovou neodnesla a zabrzdila se v tom, že to pro mě byla nuda a že jsem čekala větší akcí, tak si „alespoň“ odnáším připomenutí, že největší zázraky, jakými jsou třeba početí nového života či obnovení proudění mízy ve stromech se dějí potichoučku. Rychlým pohledem je často přehlédnu.
Fotografie: MorgueFile.com
Napsat komentář