Jaký je smysl mého života? Co teď?
Naše kultura nám prostřednictvím reklamy nabízí několik cest:
– opravit klouby, abychom mohly běhat jako zamlada
– sex ve starším věku je stejně úžasný jako dříve, stačí jen chtít a mít ta správná povzbuzovadla
– výlety tam a onam po světě speciálně pro seniory, je potřeba se zajímat o vnější svět
– lázně a rehabilitace, tělesné zdraví především
Na shora uvedené otázky nám tyto aktivity odpověď většinou nedají. Potřebujeme se rozšířit zevnitř. Prohloubit se. Navenek to není žádná činnost, žádná aktivita, nic viditelného, z vnějšku ocenitelného, ekonomicky přínosného, nelze to měřit a vážit běžnými prostředky. Přesto je tato vnitřní práce pro náš život jednou z nejdůležitějších.
Naším úkolem po padesátce je vidět, ocenit a pochopit smysl a přínos našeho života, uvidět naši jedinečnost ve světle naší zkušenosti. Je to úkol pro nás osobně. Nikdo jiný než my jej nemůže splnit. Každá jsme jedinečná, jsme umělkyní, tvůrkyní vlastního života. Skládáme kousek po kousku jeho mozaiku, celkový obraz uvidíme v okamžiku smrti. Potřebujeme možná sdílet naši zkušenost, dívat se i očima žen, které jsou na tom podobně.
Naše kultura téměř zcela pomíjí zkušenost, pomalost, hloubku. Dává přednost viditelné aktivitě, materiálním cílům, expanzi do vnějšího světa, do společnosti. Upřednostňuje vývojové cíle bytostí vstupujících do světa porodem a cíle bytostí opouštějících dělohu rodiny a zařazujících se do společnosti. Odsouvá na vedlejší kolej či vůbec není schopna zpracovat stíny společnosti, vrchol života, postupné stahování se z vnějšího světa a uzavření života.
Naplňuje se náš osud? Přijímáme jej tak jedinečný, jak je? Nehledáme stále ten správný vzor či někoho, kdo nám řekne, jak a proč ještě žít?
Napsat komentář