Od června 2015 se schází pravidelně jednou za dva měsíce Kruh žen 50+. Účast osm až dvanáct bytostí. Baví mne sledovat každou z žen, včetně sebe. Příběhy, pochybnosti, boje, radosti, stesky, smutky, vítězství, prohry. Tedy i můj příběh, moje pochybnosti, boje, radosti, stesky, smutky, vítězství a prohry.
Sdílely jsme témata partnerství v manželství i mimo něj, témata matek a dcer, matek a synů, bezdětnosti, samoty a osamělosti, blízkosti i vzdalování se. Blízkosti v partnerství, v rodičovství, blízkosti sobě samé. Sdílely jsme vztah k našemu tělu, dotkly jsme se vztahu k tomu, co nás přesahuje a co námi prostupuje. Dívaly jsme se i na náš strach ze stárnutí. Spřádaly jsme svůj společný příběh.
Z našeho setkávání si odnáším pocit hluboké sounáležitosti, to, že v tom nejsem sama a rytmus mého života je v souladu s rytmem ostatních žen a celého bytí. Že je v pořádku pomalu se vracet tam, odkud jsem přišla, a není potřeba spěchat. Jen naslouchat času kairos, tomu času, který plyne a všechno v něm se děje včas.
Setkala jsem se v kruhu se ženami, které byly ve svém činném životě velmi aktivní, dalo by se říci akční. Měly spoustu plánů, zvládly spoustu práce, výchovu dětí, provoz domácnosti, některé i péči o staré rodiče. Všechny mají bohatý život vnitřní i naplněný vnější. Uvědomuji si, že to, co mne na setkávání baví nejvíc, je radost, kterou vidím za vším tím sdílením, slzami, těžkými tématy. Radost z toho, že žiji. A to je vlastně úplně to nejdůležitější, co mi setkání dala. Radost a odvahu jít dál a žít. Ať mne cokoli potká, vždycky to má začátek a konec. Smutek i radost, bolest i spokojenost, střídá se v pravidelně nepravidelném rytmu, abych mohla ocenit dualitu tohoto světa.
Ten či ta, co stojí za obzorem a čeká, zatím neříká „pojď, je čas“, jen se usmívá a ví. Ví, že jsme tady a vychutnáváme, kdo jsme a co jsme. Žijeme. To je to jediné, co můžeme dělat.
Simona Junková
Velká vděčnost. Setkávám se se ženami, vzájemně se mnohé známe. Bylo pro mne kouzelné slyšet „jé, Dana Jirkalová, kruhové tance“. A je báječné potkat se jako člověk-žena-bytost uprostřed všech vztahů, ta která jde životem. Nejsem v roli lektorky, jsem tu s ostatními (mnohé z nich také „něco“ vedou), a jsme tu sam
y za sebe. Tak, jak to v tuhle chvíli máme. Vnímala jsem to propojení různých míst naší země skrze nás. Cítila jsem velký klid, přirozenost a samozřejmost; pradávná moudrost, kterou v sobě neseme. A důvěra v sílu a důležitost a potenciál, k čemu by to mohlo být, kdyby bylo potřeba.
Dana Jirkalová
Kruh žen 50 + mi přináší zajímavě strávený čas v kruhu žen rozličných osudů a zkušeností. Zde nacházím porozumění a souznění a to i v oblastech, které často s jinými nesílím, jako např. sexualita nebo dědictví.
V mém osobním životě se objevuje více odstupu a klidu ve vztazích s blízkými, protože na Kruhu prožívám, že v tom nejsem sama. Vzpomenu si, jak některá z žen řeší to či ono a odstup se dostaví.
Xeňa
Napsat komentář