Ráda bych se s vámi podělila o jeden moc hezký zážitek z našeho prostějovského klubu. Ve středu 3. června jsem se se všemi stálými kruhovými kolegyněmi potkala na dvorku v mini vesničce jménem Holubice kousek od Ptení. Nevím, jestli mi uvěříte, ale nikdo se s nikým přesně nedomluvil. V dnešní rychlé a zaneprázdněné době skoro nemožné, ale opravdu se podařila zcela spontánní a krásná akce. Seděly jsme na dvorečku, rokovaly, pomalu zapadalo sluníčko, všude klid. Připadala jsem si jako o pár století dozadu, když se naše babičky sešly u draní peří. Přála bych vám zažít ten zcela hmatatelný pocit souznění přítomných žen., Myslím, že jsem dřív ani nevěřila, že je to vůbec možné. A co že se vlastně stalo?
Kolegyně Jana zde otevřela svůj ateliér. Zní to celkem prostě a jednoduše, ale je nutné podotknout, že k tomu sbírala odvahu asi deset let. Možná ten příběh také znáte. V mládí je sen, třeba vás baví šít a vymýšlet návrhy, pak běží čas a sen trochu zapadne. Přijde první miminko, mateřská a priority se přeskládají. Čas, ve kterém vaše dítě postupně 
roste, běží a už se nikdy nevrátí. Nejde stopnout a pustit ho ze záznamu. Tak se Jana vrátila k šití, aby mohla být se svými dětmi, s novým sortimentem dětských věcí, zástěrek, kapsářů, hadrových hraček, polštářků a originálních malovaných tašek.
Svěřila se nám, že už tolikrát se odhodlávala věnovat se tomu všemu naplno. Kolik spokojených klientek se jí na to ptalo! Ale pak zase nastoupil strach, nejistota a převálcoval ji vnitřní našeptávač: Budou chtít lidé její výrobky v té záplavě podobných produktů? Vydělá si na sebe? Sebevědomí určitě neposílil ani fakt, že zůstala sama s dvěma malými dětmi závislá na mateřské. Takže když nám poprvé přišla ukázat své věci, ostýchavě a váhavě je vytahovala z tašek. A my byly nadšené! Jak to popsat? Jako byste viděli hračku, kterou pro vás maminka ušila po večerech s láskou, která v ní ještě tepe. Panáčci, které můžete natahovat a natahovat a pořád drží, taštičky, které jsou vkusné a zároveň nikdy dvě stejné a ještě kupa dalších krásných výrobků, které si vás prostě získají.
Když nám pak začátkem června přišla pozvánka na otevření Ateliéru Johanka, chápete, že to bylo opravdu milé překvapení. Vlastně jsme tomu nemohly úplně uvěřit, proto jsme se asi všechny sjely, abychom to viděly na vlastní oči. Bylo to nádherné odpoledne – vidět, zažít, že se konečně zhmotnil sen. Malý ateliér v Janině domečku s šicí dílnou a uprostřed Jana sebevědomá a rozzářená radostí, že to dokázala a udělala po deseti letech odhodlávání svůj první krok k oficiálnímu podnikání. Vlastně nevím, kolikrát jsem viděla někoho tak rozradostněného, že má svůj živnostenský list. Bude ještě kupa práce, na něčem budeme pracovat společně, a něco je jen na Janě, ale její první krok je nezastupitelný.
Vše by mohlo být perfektně vymyšleno, naplánováno, ale k čemu by to bylo? Už jsem to taky párkrát zažila, někdo nás tlačí, my chceme, ale vnitřně nemůžeme, nejde to. Musíme samy uzrát k tomu, že je čas, a pak se z toho kroku můžeme i upřímně radovat a těšit se na to, co přijde. Moc jsme si to užily, ten okamžik zrození, odhodlání postavit se na vlastní nohy a všechny jsme to chápaly, i když nejsme jen samé ženy podnikatelky. Tušíme, jak dlouhá a náročná cesta před ní ještě je, ale tentokrát jsme jen přijely, nakoupily, seděly společně na dvorku u dobrého jídla, spontánně slavily a těšily se z úžasného času odhodlání.
Petra Přidalová, regionální klub Prostějov
Napsat komentář