Myslela jsem si, že umím hospodařit. Dívala jsem se na užitečnost svých výdajů, půjčkám jsem se vyhýbala jako čert kříži, snažila jsem se rozumně nastavit různá pojištění a spoření a pochopitelně jsem věděla, že se především potřebuji postarat o své příjmy. Prostě jsem se domnívala, že v oblasti osobních financí si vedu docela inteligentně. A to až do kurzu Netradiční finanční gramotnosti nejen pro ženy Kalmana Horváta. Tam jsem zjistila, že jsem si spoustu věcí vlastně vůbec nedokázala spočítat. Odcházela jsem s mnoha AHA momenty, díky kterým jsem nejen o penězích začala přemýšlet trochu (no, vlastně v některých oblastech hodně) jinak. Zde jsou tři z nich.
AHA nr. 1 – Zkrocená vášeň jako zdroj zajištěné budoucnosti
Prvním Kalmanovým imperativem je: Vytvářejte si finanční rezervu. A hned nabízí několik způsobů, kde vykouzlit zdroje. Jeden z nich je o našich vášních, o těch malých libůstkách a posedlostech, které nás nutí, že si něco prostě musíme koupit. Znám to dobře. To svrbění jazyka, abych ho pohladila čokoládičkou… Občas jsem si říkala, že se musím krotit. Když si dobrůtku nekoupím, ušetřím. Jiný hlas oponoval: „Vždyť je to jen dvacka, to vážně nestojí za to, to si radši udělej radost.“ Jako bych neměla ostatního stresu dost, ještě si přidávat tento!
Kalman přišel s trikem. Za každou nerealizovanou koupi z vášně si dát do kasičky příslušný obnos. No dobrá, postavila jsem si na stůl plechovku a slíbila jsem jí dvacku, když si žádnou sladkost nekoupím. A přišlo překvapení. V obchodě nebojuji. Těším se, že nakrmím plechovku. Už skrývá dvě stovky, které tak nemohou bezděčně odplynout z peněženky.
A žádné strachy, že bych se ulakotila. O své malé čokoládové potěšení se nepřipravím…
PS: Ale slíbila jsem si, že naspořené peníze neutratím za čokoládu či jinou mňamku.
AHA nr. 2 – Platit dál, ale sama sobě
Dalším Kalmanovým doporučením bylo podívat se, kde přeplácíme, a výdaje optimalizovat. V následujícím kroku pak uspořenou částku pravidelně odvádět na svůj účet rezervy. To mě překvapilo a nadchlo.
Svému mobilnímu operátorovi jsem platila poplatky za služby, které jsem již nevyužívala. Stále jsem si říkala, že to už konečně musím zrušit. A představovala jsem si, že mi na účtu zůstane více peněz. Mno, myslím, že jsem někde uvnitř věděla, že by tam vlastně nezůstaly… To je asi záludnost malých uspořených částek – na první pohled nejsou vidět a tak se zdá, že nestojí za to se jimi zabývat. Další vtipný moment: stejně jsem si už zvykla, že ty peníze odchází, takže všechno zůstane při starém. Jen část peněz poputuje do mé vlastní kapsy. A tak jsem se konečně rozhoupala.
Přestala jsem se sponozoringem mobilního operátora, nesmyslné a neúčelné poplatky jsem zrušila, změnila tarif a skončila s ušetřenými pěti stovkami. Lépe řečeno s vyšetřenými pěti stovkami, které nyní poputují na moji rezervu. Ta je v tuto chvíli nedotknutelná. „Na ty peníze bysme neměli sahat, radši bysme měli jíst celý měsíc suché brambory,“ říká Kalman v audiu, které jsme dostaly po kurzu. Dobrá tedy, když disciplína, tak disciplína. A zakoupila jsem 2 kg brambor na nejbližší období. Samozřejmě přeháním… Přikoupila jsem i máslo.
PS: Mimochodem, v obchodě mobilního operátora byl moc sympatický vstřícný mladík, a tak se opruz stal příjemně stráveným časem. Asi se už dostávám do věku, kdy si užívám milé pozornosti mladíků…
AHA nr. 3 – Super, vždycky bude někdo lepší než já!
Je třeba dosahovat mimořádných výkonů. Ten zbytek nestojí ani za zmínku. Tak toto přesvědčení jsem si přinesla z domova, zvláště díky výchovným metodám mého otce.
A tu si přijde Kalman a rozhodně prohlásí: „Vždycky bude někdo lepší než vy.“ Můj systém se otřásl, úlekem i ohromnou úlevou, zvláště když následovalo: „Nepotřebujete být výjimečné v dovednostech, buďte jedinečné ve svých talentech.“ Jinými slovy, stačí stavět na tom, kdo jsem, podtrhnout a rozvinout to. Součástí workshopu je i poznání svého talentu, resp. ještě před ním se pomocí dotazníku dozvíme, v čem je naše síla. Tak například: Jste poněkud introvertní? Nerady o sobě mluvíte? Máte tendenci nechávat si věci pro sebe? Za sebe odpovídám: Ne poněkud, hodně! (I když, dívám-li se na svůj text, zdá se, že se zdárně léčím…) Výborně, to můžeme využít např. v psaní propagačních textů pro naše produkty. Jasně říct důležité informace, ale přitom neprozradit vše a zachovat si tu přitažlivou míru tajemnosti, která vzbuzuje zvědavost. No jo, mám tendenci to dělat. Stačí si s tím pohrát a brousit k maximální užitečnosti. Geniální banalita – vytěžit z toho, kdo jsem.
PS: Znala jsem už i jiné typologie, takže jsem se o sobě nedozvěděla nic třeskutě nového. Dostala jsem něco víc – jak se svými dary prakticky naložit v pracovní každodennosti.
Kurz finanční gramotnosti pro mě ukrýval mnohem více než právě jen finanční gramotnost. Připomněl mi i ledacos ze základní životní gramotnosti. Třeba to, že stačí malé krůčky, které prorazí cestu k větší změně a že se za nimi skrývá kus disciplíny a rutiny, která ovšem může být zábavná. A že se prostě vyplatí umět si to spočítat, a to nejen v penězích…
Napsat komentář